NĚKOLIK SLOV ŮVODEM

  Osmák Degu je mimořádně   společenský tvor, proto by měl   vyrůstat  a žít alespoň s jednou   spřízněnou duší. Osamělec je   vystavený  stresu, a depresím,   které výrazně zkracují  jejich   věk. Také se může začít chovat   pro osmáka nepřirozeně,   nezdravě se upínat na člověka,   což by mohlo mít za následek i   duševní poruchu. Skupinka   působí už na první pohled   velmi  harmonicky. Její členové   si navzájem probírají srst, tulí   se  k sobě při   odpočinku i při spánku. Nejvýraznější aktivita probíhá ráno a večer. Je to velmi  zvědavé a nebojácné stvoření, důvěru ovšem lehce nahlodá  jakýkoliv nemilý zážitek, který se mu nadlouho uhnízdí v  paměti. Proto s ním zacházejte jemně, při vytahování z klece  nastavte dlaň a počkejte, až se vám na ní uvelebí. Prudké pohyby, hluk a křik sbližování oddálí, nebo definitivně ukončí. Osmák Degu se klidně kvůli jídlu postaví i na zadní a takto  panáčkující si dobrotu vezme přímo z ruky. I když dokáže  ohryzat vše co před ním důkladně neschováme, zuby jako zbraň  používá jen v případě obrany. Dokáže  mezi různými hlasy rozpoznat majitele a sám disponuje širokou  škálou zvuků. Píská, když ho něco vyleká, ale občas píská jen  tak, pro nic za nic. Sameček nahlas oznamuje okolnímu světu, že  se jeho samičce narodilo potomstvo, zvukové projevy provází i  radost z úspěšného páření. Zklamaný hvizd naopak zazní tehdy,  když objevený objekt dvoření zklame a nic se nekoná. Tichým bubláním se ozývají hladové mláďata, páření chtivý sameček, ale  i osmák, kterému ke štěstí nic nechybí.